Ich glaube an Gott, den Vater, den Allmächtigen, den Schöpfer des Himmels und der Erde.
Ja wěrju do Boha Wótca, Wšehomócneho, Stworićela njebjes a zemje.
Das Augsburger Bekenntnis wurde von Philipp Melanchthon im Auftrag von Kaiser Karl verfasst. Es gibt die entscheidenden Kernpunkte der protestantischen Überzeugung aus dem Jahr 1530 wieder. Der von Kaiser Karl V. nach Augsburg einberufene Reichstag sollte eine Lösung der drängend gewordenen Religionsfragen bringen. Eine Kirchenspaltung drohte unvermeidlich zu werden. Auf anderen Reichstagen in den Jahren zuvor waren die Standpunkte bereits deutlich geworden (zum Beispiel bei der "Speyrer Protestation" 1529). Ursprünglich war beabsichtigt, die unterschiedlichen Auffassungen bestimmter Punkte des praktizierten Glaubens darzustellen. Doch dann wurde auf dem Reichstag in Augsburg eine umfassende Darstellung des Glaubens vorgelegt, die im ersten Teil die Hauptaussagen zur Glaubenslehre enthält und im zweiten Teil die Stellungnahmen zur Abschaffung bestimmter kirchlicher Bräuche bei den Protestanten.
13. staw - Wo wužiwanju sakramentow
14. staw - Wo cyrkwinskim wjednistwje
15. staw - Wo cyrkwinskich porjadach
16. staw - Wo statnym porjedźe a wo swětnym knjejstwje
18. staw - Wo swobodnej woli
Während die Artikel 1-21 vom Glauben und von der Lehre der Kirche handeln, ist im zweiten Teil des Augsburger Bekenntnisses (Artikel 22-28) zu Missbräuchen im kirchlichen Leben Stellung genommen worden.
Zakónčenje
Prěnja hłowna wučba: Dźesać Božich kaznjow
PRĚNJA KAZNJA
DAS ZWEITE GEBOT
DRUHA KAZNJA
DAS DRITTE GEBOT
TŘEĆA KAZNJA
Ty dyrbiš swjaty dźeń swjećić.
To rěka:
My dyrbimy so Boha bojeć a jeho lubować, zo njebychmy prědowanje a Bože słowo zacpěwali, ale zo bychmy je za swjate měli, rady słyšeli a wuknyli.
DAS VIERTE GEBOT
Du sollst deinen Vater und deine Mutter ehren, auf dass dir's wohlgehe und du lange lebest auf Erden.
ŠTWÓRTA KAZNJA
DAS FÜNFTE GEBOT
PJATA KAZNJA
ŠESTA KAZNJA
DAS SIEBENTE GEBOT
Du sollst nicht stehlen.
SEDMA KAZNJA
WOSMA KAZNJA
DŽEWJATA KAZNJA
Druha hłowna wučba: Křesćanska wěra
PRÊNI ARTIKL: WO STWORJENJU
Ja wěrju do Boha Wótca,
Wšehomócneho, Stworićela njebjes a zemje.
To rěka:
Ja wěrju, zo je Bóh mje stworił ze wšěmi stworjenjemi; mi ćěło a dušu, woči, wuši a wšitke stawy, rozum a wšitke zmysły dał a je hišće zdźerži; k temu drastu a črije, jědź a piće, dom a dwór, žonu a dźěći, rolu a skót a wšo kubło; mje ze wšej potrěbnosću a žiwnosću ćěła a žiwjenja bohaće a wšědnje zastara; mje we wšěch strachach zdźerži a přede wšitkim złym škita; a to wšitko ze sameje wótcowskeje, bójskeje dobroty a smilnosće, bjeze wšeje mojeje zasłužby a dostojnosće; za to wšitko mam so jemu dźakować a słužić, jeho chwalić a posłuchać. To je zawěsće wěrno.
DER ZWEITE ARTIKEL: VON DER ERLÖSUNG
DRUHI ARTIKL: WO WUMÓŽENJU
A do Jezusa Chrysta, jeho jeničkeho Syna, našeho Knjeza, kiž je so podjał přez swjateho Ducha, narodźił so wot knježny Marje, ćerpjeł pod Poncijom Pilatom, křižowany, wumrěł a pohrjebany,
DER DRITTE ARTIKEL: VON DER HEILIGUNG
TŘEĆI ARTIKL: WO SWJEĆENJU
Ja wěrju do swjateho Ducha, swjatu křesćansku cyrkej, zhromadźenstwo swjatych, wodawanje hrěchow, stawanje morwych a wěčne žiwjenje. Hamjeń.
Třeća hłowna wučba: Wótčenaš abo Knjezowa modlitwa
NARĚČ
Wótče naš, kiž sy w njebjesach.
To rěka:
Bóh chce nas z tym wabić, zo bychmy wěrili, zo je wón naš prawy Wótc a my smy jeho prawe dźěći, zo bychmy jeho chroble a ze wšej nadźiju prosyli kaž lube dźěći swojeho lubeho nana.
Das vierte Hauptstück: Das Sakrament der heiligen Taufe
Das fünfte Hauptstück: Das Sakrament des Altars oder das Heilige Abendmahl
ZUM ERSTEN
Pjata hłowna wučba: Sakrament wołtarja abo Bože wotkazanje
K PRĚNJEMU
Što je sakrament wołtarja?
Wón je wěrne ćěło a wěrna krej našeho Knjeza Jezusa Chrysta, w chlěbje a we winje nam křesćanam k jědźi a k piću wot Chrysta sameho wustajeny.
Hdźe je to napisane?
Tak pisaja swjeći sćenikojo Matej, Mark, Lukaš a swjaty Pawoł: Naš Knjez Jezus Chrystus w nocy, jako bu přeradźeny, wza wón chlěb, dźakowaše so a łamaše jón a da jón swojim wučomnikam a dźeše: Wzmiće a jěsće, to je moje ćěło, kotrež budźe za was date; to čińće k mojemu wopomnjenju. Tehorunja wza tež keluch po wječeri, dźakowaše so a da jim jón a dźeše: Wzmiće a pijće wšitcy z njeho, tón keluch je nowe wotkazanje w mojej krwi, kotraž budźe za was přelata k wodawanju hrěchow. To čińće, tak husto kaž pijeće, k mojemu wopomnjenju.
K DRUHEMU
Kajki wužitk matej tajka jědź a tajke piće?
To pokazuja nam te słowa: „za was date“ a „přelata k wodawanju hrěchow“; mjenujcy, zo so nam w Božim wotkazanju wodaće hrěchow, žiwjenje a zbóžnosć z tajkimi słowami dawa; přetož hdźež je wodaće hrěchow, tam je tež žiwjenje a zbóžnosć.
K TŘEĆEMU
Kak móžetej ćělna jědź a ćělne piće tajke wulke wěcy činić?
Jědź a piće to wšak nječinitej, ale słowa, kiž tu steja: „za was date“ a „přelata k wodawanju hrěchow“. Tute słowa su nimo ćělneje jědźe a ćělneho pića hłowna wěc w sakramenće. A štóž tutym słowam wěri, ma, štož praja a připowědaja, mjenujcy wodaće hrěchow.
K ŠTWÓRTEMU
Štó pak dostojnje wužiwa tajke wotkazanje Bože?
So posćić a z ćělnym wašnjom so přihotować je drje pěkny zwonkowny skutk abo počink; ale tón je prawje dostojny a derje přihotowany, kiž wěri słowam: „za was date“ a „přelata k wodawanju hrěchow“. Štóž pak tym słowam njewěri abo dwěluje, je njedostojny a njekmany; přetož te słowo „za was“ chce měć same wěrjace wutroby.